Motto: Na konci to bude vždycky dobré. Pokud to není dobré, tak to ještě zdaleka není konec. (J. Lennon)

Dnes už to zní naprosto běžně, ale když jsem před 25 lety vysvětloval, že jsem z fotbalu a stolního tenisu přesedlal na florbal, byl jsem většinou za exota. Jako hráč jsem to dotáhl nakonec až do Extraligy (hlavně díky úsilí a pracovitosti, z hlediska dovedností jsem byl naprosto průměrný florbalista :-)), ale největších úspěchů jsem s florbalem nakonec dosáhl na úplně jiném poli.

Ve sportu obecně se pohybuji aktivně již více jak 20 let, kdy jsem začal pracovat pro nově vznikající svaz florbalu. Na Českém florbale působím dodnes, jen už v poněkud jiné pozici. Začínali jsme od píky, jako svaz i jako sport, než jsme došli do dnešní podoby jednoho z nejmasovějších sportů vůbec. Za ty roky jsem prošel spousty různých pozic, organizoval různé typy akcí počínaje od malých mistrovstvím republiky žáků přes celorepublikové školské soutěže až po velké mezinárodní akce typu Mistrovství světa nebo Poháru mistrů. Posledních 5 let mám na starosti vedle rozvoje regionálních složek i kompletní oblast mládeže, metodiky a trenérského vzdělávání.

Svojí první trenérskou štaci jsem začal v Brandýse už v roce 2000, kdy jsme s kamarádem Michalem Schwanem založili mládežnická družstva malých florbalistů. Trénování jsem se pak věnoval aktivně na různých úrovních dalších 12 let až do narození naší dcery a za největší úspěch zpětně nepovažuji vítězství v juniorské extralize nebo jednotlivé štace na lavičce mužských superligových Bohemians, ale to, kolik našich bývalých svěřenců se dodnes motá po florbalových hřištích.
Vždycky jsem věděl, že se k trénování jednou vrátím minimálně se svými dětmi. Projekt sportovního spolku zaměřeného na rozvoj pohybových aktivit jsem nosil v hlavě několik posledních let, ale až v roce 2020, díky Kláře Stuchlíkové, která mne konečně donutila ho realizovat, spatřil světlo světa. Vtiskli jsme do něj naší vlastní představu o sportu jako prostředku, nikoli cíli. Jako radosti z pohybu, bez ohledu na dosažený výsledek. Nevím, jestli to bude zajímavé i mimo "naší bublinu", ale rozhodně je to něco, v co naprosto obyčejně lidsky věříme.