Motto: Nechtěj být člověkem, který je úspěšný, ale člověkem, který za něco stojí. (A. Einstein)

Já na rozdíl od Honzi nejsem profesionální sportovec. Pohyb a hlavně hraní je pro mě prostě přirozená životní potřeba, která se zintenzivnila narozením mých dvou synů.

To, jak přistupuji k jejich výchově, ovlivnilo několik lidí kolem místní lesní školky, do které moji kluci chodili. Pochopila jsem, že autoritativním přístupem vychováváme z dětí jen nesamostatné ovce, které mohou kdykoli poslechnout hlas silnější autority. V pubertě to pak klidně může být i ten největší chuligán široko daleko, což mě děsí. Proto chodím na různé přednášky k moderní výchově dětí, čtu odbornou literaturu, diskutuji se zkušenými lidmi, a snažím se najít rozumný kompromis tak, aby z mých dětí vyrostli slušní, pracovití lidé se zdravým sebevědomím a pozitivním přístupem k životu.

Když jsem si uvědomila, že si chci založit ve městě kroužek, kde si budeme s dětmi hlavně hrát, seznámil mě můj kamarád Jirka v roce 2020 s Honzou Jirovským, se kterým jsme zjistili, že máme v tomto stejnou cestu. Chceme, aby byly děti v našem městě zdravé, šťastné, aby měly kamarády a co nejvíce důvodů, proč nesedět doma u televize nebo u počítače. Naše děti musí mít zdravé sebevědomí, tj. vědět, kde jsou jejich silné stránky, ale i ty slabé a naučit se je přijmout. Sportovní kroužky jsou skvělé, ale nejsou pro všechny. Soutěžení je fajn, ale ne vždy podporuje kamarádství, týmovost a sebevědomí. Proto jsem se připojila k BBSS, z.s. a pomáhám s čím umím.